Recenze: Cesta domů

Oficiální anotace:

Kdo zná datum své smrti, ten už začal umírat…

Nikdy nenastala život ohrožující situace. Až dnes!
V sobotu krátce před půlnocí má Jules Tannberg směnu na doprovodné lince, která je službou pro ženy, jež se v noci cestou domů bojí jít samy a potřebují uklidňující hlas. Tak jako Klara. Mladá žena má strach, že ji pronásleduje psychopat, který před několika týdny napsal krví na stěnu ložnice datum: den její smrti! A tento den právě začíná…

Autor: Sebastian Fitzek
Počet stran: 376
Vydáno: 2020 (Anag)

Mužští telefonující byli výjimkou. Doprovodná linka byla služba, kterou většinou využívaly ženy, jež v noci musely cestou domů projít parkovacími domy, liduprázdnými ulicemi, nebo dokonce lesem. Až už to bylo proto, že pracovaly dlouho do noci, prchaly z otravného rande nebo už prostě neměly chuť být na party, kde se jejich kamarádky chtěly ještě zdržet.
Najednou odkázané samy na sebe, v dobu, kdy člověk nerad příbuzné tahal telefonem z postele, je občas ve tmě přepadl velký strach; při přecházení prázdných parkovišť, ve špatně osvětlených podchodech nebo na neuváženě zvolených zkratkách osamělými místy. Pak si přály parťáka, který je bezpečně provedl nocí.
Doprovod, jenž by případně znal jejich přesnou polohu a mohl rychle zajistit pomoc, což se ovšem v historii doprovodné linky dělo jen zřídka.

Recenze:

Jules pracuje na doprovodné lince, když mu jednoho večera zavolá mladá žena. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby mu během hovoru neoznámila, že tento den je dnem její smrti.

Fitzek na 376 stranách bere čtenáře na naprosto šílenou jízdu plnou zvratů. Tohohle autora nepřestanu doporučovat, jeho knihy za mě mají vše, co má výborný psychothriller mít. Pokud jste, stejně jako já, milovníkem tohoto žánru, knihy Sebastiana Fitzeka by Vás neměly minout.

Fitzekův styl vyprávění je skvělý. Dokáže čtenáře udržet v napětí už od prvních stran a nepolevuje až do konce. Děj Vás okamžitě vtáhne a prostě potřebujete vědět, co bude dál. A u Cesty domů to platí dvojnásob. Děj je temný a děsivý, odehrávající se během jedné jediné noci. Události, které sledujeme jsou naprosto zvrácené a je až neuvěřitelné, jak to má autor všechno promyšlené. Po přečtení knihy se mě pár dní držel nepříjemný pocit, že už nikdy sama v noci domů nepůjdu.

Fitzek se opět nevyhýbá násilným scénám a jejich detailnímu popisu. Ač zatím nemám přečteny všechny autorovy knihy, tak z těch, které jsem četla, je právě Cesta domů nejbrutálnější. Knihu bych nedoporučila citlivějším povahám, protože některé scény byly i na mě nechutné a dost drsné.

Závěrečné rozuzlení podle mě nemůžete uhodnout, ani kdybyste se sebevíc snažili. A přesně to na Fitzekových knihách zbožňuju. Velké plus dávám také za nádherně zpracovanou obálku, kterou ve své knihovničce rozhodně musíte mít.