Recenze: Meta

Oficiální anotace:

Superhrdinský thriller z českého prostředí. Superlidé existují. Ale žádný z nich není superhrdina. V jiném světě by Lenka Křížová mohla být regulérní superhrdinkou. Jenže v tom jejím nikdo nepotřebuje nadšence ve spandexu a pláštěnkách. Po amatérských lovcích zločinců zkrátka není v jednadvacátém století poptávka. Zato po showbyznysu a skandálech se lidé můžou utlouct. A tak zatímco svět kolem ní nadšeně hltá každou novou metasenzaci, Lenka si spokojeně žije příběh vysokoškolačky, která má vlastní život na háku. Vyspává kocoviny, prospává přednášky, nezvedá matce telefony a občas pomůže kamarádce u zkoušky svými „superschopnostmi“. Nikdy zkrátka nestála o slávu, pozornost kamer ani zástupy fanoušků. Ale přesto se zdá, že jednoho má.

Autor: Pavel Bareš
Počet stran: 336
Vydáno: 2020

Pamatuju si na jeden večer.
Pamatuju si ho vlastně naprosto přesně, bylo to 25. ledna v roce 2008, mně bylo jedenáct, ležela jsem na gauči v obýváku, deku až pod bradu, bylo mi mizerně a zírala jsem na prostor před telkou, na který běžela Pravda nebo lež – ta věc s tím telepatem -, a asi v půlce programu přišel domů táta.
To bylo tehdy, když s náma ještě bydlel.
Opřel se o pohovku a nějakou dobu jen mlčky zíral na televizi. Takhle zpětně si myslím, že měl za sebou asi prostě těžkej den, jeden z těch, po kterejch si přeje, aby vás někdo vypustil jako vyfukovací matraci a uklidil někam do kouta. Ale tehdy jsem slyšela jenom svýho milovanýho tátu, jak si naštvaně mumlá:
„Měl jsem to radši, když bylo všechno postaru. Když lidi byli ještě normální.“
A moje jedenáctiletý já škytlo, shodilo ze sebe deku a uhánělo se zamknout do pokoje se slzama v očích.
Probrečela jsem celou noc až do svítání. Protože právě v ten den jsem o sobě zjistila, že nejsem normální.

Recenze:

Meta – stand alone Pavla Bareše – je mojí první knihou od tohoto autora. Projekt Kronos i Kronovy děti mám už nějakou chvíli v knihovničce, ale zatím jsem se k tomu nedostala a jsem moc ráda, že jsem jako první sáhla právě po této Pavlově knížce. (Přiznávám, že své udělala i ta nádherně barevná obálka).

Nikdy bych nevěřila, že chlap dokáže napsat takhle skvělou knihu s ženskou hlavní postavou. Ale stalo se. Ač jsem od knihy měla jistá očekávání, dostala jsem úplně něco jiného. Něco, co mě velice příjemně překvapilo a dalo by se říct, že svým způsobem i šokovalo. I když se může na první pohled zdát, že by se mohlo jednat o knihu o superhrdinech, tahle kniha ani zdaleka o superhrdinech není. Hlavním tématem je totiž stalking a vydírání.

Lenka, která studuje vysokou školu v Praze, má od dětství schopnost změnit se v kohokoli se jí zamane. A není sama. Po světě se potuluje více lidí se schopnostmi. Místo toho, aby svou identitu skrývali jsou však hvězdami internetu a médií. To ale není Lenčin případ, proto o jejích schopnostech ví pouze hrstka nejbližších. Alespoň to si Lenka až doposud myslela.

Víc Vám k ději neprozradím, byla by to velká škoda. Kniha je výborná, čtivá a napínavá. Je dramatická a chvílemi mi naháněla husí kůži. Na co je potřeba si během čtení zvyknout je fakt, že Pavel ukončí scénu v tom nejlepším, a ve vyprávění poskočí dopředu – tedy děj pokračuje ve chvíli, kdy už daná situace, ve které své vyprávění utnul, skončila, a my nevíme co a jak se odehrálo. Následně se však ke scéně opět vrací a vše dovysvětluje. Netuším, zda jsou tímto stylem psány všechny jeho knihy, protože jsem zatím četla pouze Metu, ale pár stran jsem si na to musela zvykat. Není to však nic, co by knize ubíralo na hodnocení.

Sečteno a podtrženo – Meta je knihou o tom, jak se postavit člověku, jež Vás nutí dělat věci, které dělat nechcete. Jak ale můžete bojovat s někým, kdo Vám vyhrožuje tím, co Vás může stát vlastní svobodu? S ohledem na téma a vynikající zpracování si myslím, že by Vám kniha neměla uniknout. Co se mě týče, je to jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla a ráda s k ní někdy vrátím.