Recenze: Pacient

Oficiální anotace:

Před rokem zmizel malý Max Berkhoff. Pouze viník ví, co se s ním stalo. Problém je, že je zavřený na přísně střeženém oddělení psychiatrie a mlčí. Aby našel pravdu, musí ztratit rozum Maxův otec zná jen jeden způsob, jak konečně získat jistotu: Musí se stát sám pacientem. Již se přiznal ke dvěma otřesným dětským vraždám a dovedl berlínskou policii ke krutě znetvořeným tělům, teď však mentálně vyšinutý vězeň na radu své právničky mlčí.Podaří se donutit vraha dětí, aby se k činu přiznal? Policie si je jistá, že je také únoscem šestiletého Maxe, který beze stopy zmizel. Vyšetřovatelé však nemají spolehlivé důkazy, pouze ty nepřímé. A pak dostane zoufalý otec šílený nápad. Nechá se zavřít na přísně hlídané křídlo psychiatrie jako falešný pacient s fiktivním lékařským záznamem. Jedině tak se přiblíží k vrahovi dětí a může ho donutit, aby se přiznal…

Autor: Sebastian Fitzek
Počet stran: 328
Vydáno: 2019

„U-pacient?“
„Jo.“
„Co to má být?“
„U jako utajený. Chci, abys mě propašoval na kliniku.“
„K Tramnitzovi?“
„Jako pacienta na psychiatrii, přesně tak.“
Till, kterému šel fakt, že se jejich rozhovor podobá výslechu, na nervy, se od Skanii obrátil a podíval se z okna.

Recenze:

Thriller patří mezi můj oblíbený žánr, a když jsem Pacienta zahlédla na Instagramu (konkrétně u @aaaadka ) a přečetla si anotaci, věděla jsem, že tohle bude přesně můj šálek kávy. Zoufalý otec se vydává za pacienta psychiatrické léčebny, aby zjistil, co se stalo s jeho synem. Uznejte sami, to zní prostě skvěle. A po zklamání, které pro mě představovala kniha Milé dítě, byl Pacient velice příjemným překvapením.

Jedná se o vůbec první knihu, kterou jsem od Fitzeka četla, a pokud tímhle stylem píše všechny své knihy – wow, musím si přečíst další.

Příběh má spád. Líbilo se mi, že prakticky během několika stran se ocitáme v psychiatrické léčebně, a společně s hlavní postavou začínáme pátrat po tom, co se stalo malému Maxovi. Žádné zdlouhavé uvedení do děje, žádné zdlouhavé popisy. V tomto případě však v knize nenajdete ani popisy jednotlivých postav, kupodivu to však nebylo na škodu. Vyzdvihnout chci také krátké kapitoly, které mě osobně vyhovují daleko víc než kapitoly dlouhé.

„Dokážete si představit, jak hrozné to musí být, prchat znovu a znovu před sebou samotným? Jenom proto, abyste znovu a znovu musel dojít k poznání, že vlastní duši nelze uniknout?“

Vrah v téhle knize unáší malé děti, které zavírá do jakéhosi vlastnoručně vyrobeného „inkubátoru,“ kde si s nimi dělá, co se mu zlíbí. Některé scény jsou docela brutální a pokud jste jako já – člověk, kterého se v knihách dotýká násilí páchané na dětech, nebudou se Vám tyto scény číst snadno. Ale není jich tam mnoho.

Jedná se o napínavý thriller se zajímavým nápadem a s nečekaným koncem. Někde jsem četla, že pokud už máte Fitzeka načteného, konec vcelku snadno odhadnete, tudíž možná pro mě dobře, že z jeho knih jsem sáhla jako první právě po Pacientovi. Pokud jde o mě, konec jsem opravdu neodhadla a dočkala se tak parádního zvratu, který ve mě zanechal přesně ten pocit, který od takovéto knihy očekávám. Pacienta tak bez váhání mohu zařadit mezi jeden z nejlepších thrillerů, které jsem letos přečetla.