Recenze: Poupátka

Oficiální anotace:

Tyhle jizvy na dětské duši jen tak nezmizí. Zneklidňující román nositelky Ceny Jiřího Ortena.
Divadlo umí okouzlit. Ví to i jedenáctiletá Františka, která se po škole víc než domů těší do dramatického kroužku. Proč však vedoucí Mirek své divadelní partě zakazuje kamarádit se s jinými dětmi? Proč tvrdí, že správná herečka musí režisérovi vždy zcela důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má už řadu let závažné tajemství – tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo.

Autor: Hana D. Lehečková
Počet stran: 368
Vydáno: 2021 (Vyšehrad)

Zmateně kouknu na Mirka. Děti přece alkohol nemůžou.
Nebo jo?
Mirek mi pokyne hlavou, že je všechno v pořádku. Posílám láhev dál a on konečně promluví. Vzal prý něco na posilněnou, aby se nám líp hrálo a uvolnili jsme se. Mluví klidně a příjemně, jako kdyby se na nás vůbec nezlobil, jako kdyby se nám celej den vůbec nevyhýbal, mluví mile a s dobrou náladou, zatímco si posíláme tlustou láhev dokola a každej z nás z ní po troškách upíjí.

Recenze:

Jedenáctiletá Františka navštěvuje dramatický kroužek, který vede všemi oblíbený Mirek. Mirek je oblíbený nejen mezi dětmi, ale také mezi rodiči. I když se na první pohled může zdát, že se jedná o normální kroužek, Mirek ho nevede úplně standardním způsobem. Jeho praktiky jsou přinejmenším zvláštní. Snaží se děti přimět, aby se kamarádily jen mezi sebou a kamarádům mimo kroužek se vyhýbaly. Snaží se jim vštěpit do hlavy, že pokud chtějí být dobrými herci, musejí se divadlu oddat a udělat pro něj úplně všechno, třeba se i svléknout.

Autorka píše o velice vážném tématu zneužívání dětí. Příběh působí velice realisticky a během čtení si uvědomíte, jak moc jsou děti díky své naivitě a nevinnosti ovladatelné a lehce manipulovatelné. O to víc, že jde o příběh psaný z pohledu křehké dětské duše – Františky, a právě proto je tak autentický. Zároveň je znepokojující a poutavý.

Na jednu stranu je hrozné sledovat, jak má Mirek všechny šikovně omotané kolem prstu, především Františku, která nezpochybňuje jediný jeho krok. Na druhou stranu mu to vlastně ani moc námahy nedalo, jelikož Františka se zoufale snaží najít zázemí a uznání, které doma nemá. Její rodina je jedna velká katastrofa – matka mi pila krev od prvních kapitol. Takže je logické, že Františka k divadelnímu kroužku tak přilnula.

Výborně se autorce povedlo vykreslit postavy a vztahy mezi dětmi, hlavně mezi Františkou a Magdou. Dialogy jsou psány formou scénáře, zatím jsem tohle v žádné knize neviděla a do příběhu to sedělo. Skvěle také budovala napětí, které se s každou kapitolou více a více stupňovalo, protože od začátku tušíte, kam to směřuje, a víte, že Mirkovo chování bude čím dál tím víc nepřijatelné.

Poslední věc, kterou chci vyzdvihnout je malý formát knihy. Velikostí je ideální na to, abyste si ji dali do tašky a mohli vzít kamkoliv s sebou. Zároveň je kniha doplněna o krásné ilustrace.

Poupátka by si měl přečíst každý, ať už třeba jako varování, že tohle chování opravdu není přijatelné a nelze ho přehlížet.