Recenze: Ptačí domek

Oficiální anotace:

Žena žijící sama v malém domku na anglickém venkově se může zdát osamělá, ve skutečnosti se však nachází v té nejlepší společnosti.
Len Howardová strávila polovinu života v domku na anglickém venkově. Napsala tam dva bestsellery o červenkách, vrabcích a dalších ptácích z okolí. Dnes tam její podivuhodný životní příběh připomíná už jen cedulka „Bird Cottage“.
Okno ptačího domku bylo vždy otevřené, aby mohli vrabci a sýkorky přilétat, kdy se jim zachce, a přistávat na psacím stroji, jakmile k němu Len usedla. Ačkoli nebyla původní profesí bioložka, v padesátých letech minulého století se stala průkopnicí ve zkoumání ptáků: studovala je na základě důvěry a svobody, pozorovala jejich povahu a zvyky.
Co přimělo Len k tomu, že radikálně změnila svůj život a vykročila mimo vyšlapané cesty? Co vypovídají příběhy sýkorek o světě lidí? A je vůbec možné vymanit se z očekávání druhých? Ptačí domek vypráví o hudbě a ptačím zpěvu, ale i o tom, co to znamená někam patřit.

Autor: Eva Meijer
Počet stran: 230
Vydáno: 2021 (Host)

Na jaře si Hvězda opět postavila hnízdo s Petříkem. Když byla ptáčata tři týdny stará, zasáhl osud: Petřík zmizel. Už jsem ho nenašla, myslím, že ho chytila sousedovic zrzavá kočka – ta na levandulovém keři stále číhala poblíž hnízda na mladé. Hvězda se starala o ptáčata sama a šlo jí to skvěle.

Recenze:

Ptačí domek vypráví příběh o životě skutečné Gwendolen „Len“ Howardové, která svůj život zasvětila pozorování ptáků.

Celý příběh je založený na dostupných faktech o životě Len, kterých bohužel není příliš, proto autorka nezachází do velkých detailů. I přesto se jí podařilo napsat něžný a melancholický příběh o krásném vztahu člověka s přírodou.

Jedná se o útlou knihu, která má necelých 230 stran, ale její obsah rozhodně stojí za to. I přestože jsem se úplně nedokázala ztotožnit s tím, že se Len odstřihla od lidí a rozhodla se pro život v ústraní, chápala jsem, že měla ptáky raději než lidi. Zároveň měla a stále má můj velký obdiv za to, že se rozhodla jít za tím, co měla ráda a co ji dělalo šťastnou, odpoutat se od toho, co si o ní lidé myslí a odstěhovat se do domečku mezi ptáky, které tolik milovala.

Kapitoly byly na můj vkus trochu delší, ale poklidné tempo vyprávění mi vyhovovalo a sedlo mi do nálady. Jednotlivé kapitoly popisující život Len jsou prokládány zápisky z jejího pozorování ptáků. Když jsem knihu začínala číst, měla jsem trochu obavy, že právě tyhle části mě budou nudit, ale nakonec tomu bylo naopak. Právě tyhle části jsem si užívala nejvíc a byly pro mě takovým pohlazením pro duši.

Po přečtení Ptačího domku jsem si vygooglila pár fotografií Len a doporučuji to i Vám, a to pro dokreslení celkového obrazu a umocnění pocitu, který ve Vás kniha zanechá.

Pokud máte rádi dojemné příběhy či přírodu neměl by Vás příběh Len Howardové minout.