Recenze,  Romány

Recenze: Purpurový ibišek

Oficiální anotace:

Patnáctiletá Kambili a její starší bratr Jaja žijí privilegovaným životem v nigerijském Enugu. Nic ale není tak idylické, jak to na první pohled vypadá. Kambilina otce totiž okolí uctívá jako velkorysého člověka, zároveň je ale bigotně zbožný a doma se chová jako despota. V domě tak vládne ticho a tíživá atmosféra.
Nigérie po vojenském puči upadá do chaosu, a tak sourozence pošlou k tetě na maloměsto. Teta Ifeoma učí na univerzitě, doma má police plné knih, voní to u ní muškátovým oříškem a kari a jejím domem se nese hlahol dětského smíchu. Když se Kambili s Jajou vrátí domů, napětí ještě vygraduje a vyústí ve zvrat, který všem změní život.

Autor: Chimamanda Ngozi Adichie
Počet stran: 312
Vydáno: 2020 (Host)

V tu chvíli otevřel dveře táta a vešel dovnitř. Ani jsem ho na schodech neslyšela a taky by mě nenapadlo, že za námi přijde, protože dole pořád probíhalo zasedání církevní rady.
„Ahoj, tati,“ pozdravili jsme s Jajou.
„Kevin říkal, že jste prý u dědečka zůstali pětadvacet minut. Tohle jsem Vám nařídil?“ ucedil táta tichým hlasem.
„To já nás tam zdržel, je to moje chyba,“ ozval se Jaja.
„Co jste tam dělali? Měli jste jídlo obětované nějakým modlám? Znesvětili jste si křesťanský jazyk?“
Seděla jsem jako přimražená. Netušila jsem, že i jazyk může být křesťanský.

Recenze:

Kambili a její starší bratr Jaja žijí s rodiči ve městě Enugu v Nigérii. Na první pohled se může zdát, že mají štěstí, jelikož patří mezi privilegované rodiny. Jsou bohatí, mají služebné, řidiče. Nad rodinou však drží pevnou ruku despotický a silně věřící otec, který dohlíží na to, aby jeho děti dodržovaly stanovená pravidla a denní rozvrh, podle něhož se odvíjí každá hodina celého dne. V opačném případě je čeká trest. Zlom nastává ve chvíli, kdy odjíždí na několik dní ke své tetě Ifeomě, která žije úplně jiným životem, než na jaký jsou zvyklí.

Purpurový ibišek je první knihou, kterou jsem od autorky četla. Příběh je psaný z pohledu patnáctileté Kambili, a tak se do něj promítá dětská naivita. Jedná se o zajímavý příběh, který má pomalejší rozjezd, větší spád začíná mít tak v polovině, ale v tomhle případě mi takové tempo vyhovovalo. Čtenář postupně zjišťuje, kam až je otec schopen zajít v případě, že jeho děti udělají něco, co tak úplně nejde ruku v ruce s jeho vírou. Zároveň autorka poukazuje na rozdíly mezi chudými a bohatými, městem a vesnicí.

Není to úplně lehké čtení a s čím jsem trošku měla problém, byly cizí názvy, především jídel. Některé názvy jsem si dohledávala, abych si dokázala představit, jak to vypadá. Plusem je však to, že nahlédnete do nigerijské kultury a dozvíte se některé zajímavé věci.

K postavám nemám žádné výhrady. Za mě jsou vykresleny velice dobře. Otce budete nesnášet, kdežto tetu Ifeomu si okamžitě oblíbíte. Líbilo se mi jak oba sourozenci, především Kambili, díky změně prostředí postupně začínají zjišťovat, že se dá žít i jinak a lépe. A rodina je možná o něčem úplně jiném, než na co jsou zvyklí z domova, který vlastně domovem tak úplně není.

Kniha mi místy připomínala Vzdělanou. Otec despota, jeho víra téměř hraničí s fanatismem. Avšak ve Vzdělané bylo vše o něco více bizarní. Pokud se Vám Vzdělaná líbila, zkuste sáhnout také po Purpurovém ibišku. Rozhodně stojí za přečtení.

Hodnocení: 4,5/5

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *