Recenze: Růže bílá, černý les

Oficiální anotace:

Píše se rok 1943. V letech před Hitlerovým vzestupem k moci byl domek Gerberových plný smíchu. Ale to je minulost. Franka je nyní sama, otec i bratr jsou ztraceni ve víru války a ona sama nemá důvod žít. Pak však v lese objeví tělo parašutisty v uniformě Luftwaffe. Rozhodne se neznámému pomoci, ale brzy zjistí, že není tím, za koho se vydává. Dokáží k sobě najít cestu a důvěru, když je proti nim gestapo i sama příroda?

Autor: Eoin Dempsey
Počet stran: 272
Vydáno: 2019 (Ikar)

Byl těžký. A popravovalo se i za menší věci. I kdyby po něm gestapo nepátralo, někdo by tu mohl ten padák najít, což by vedly k otázkám, které by zase vedly k němu. Mohla ho však vzít s sebou, protože jestli je chytí, stejně to nevysvětlí, ať už s padákem nebo bez něj. Složila ho tak dobře, jak jen mohla, dokud z něj nebyla jakžtakž zvladatelná náruč nylonu, kterou položila na muže. Potom vzala zbývající kus lana, asi kolem šesti metrů, a omotala ho kolem něj, takže teď ležel připoután k saním i s padákem na hrudi. Přitáhla provaz hodně těsně, ale nechala mu místo na dýchání. Teď byli připraveni.

Recenze:

Franka, žijící sama v lesích v chatě své rodiny, už nemá důvod žít. Válka ji připravila o všechno, na čem jí kdy záleželo. Německo je pohlceno Hitlerovými idejemi a hodnotami, jeho stoupenci se dostávají k moci, sousedi udávají jeden druhého. Jednoho večera Franka, která je na cestě lesem s cílem ukončit svůj život, narazí na zraněného parašutistu – vojáka, a rozhodne se mu zachránit život. Co však netuší je, že tím zároveň zachrání život také sobě.

Růže bílá, černý les je dalším příběhem z doby druhé světové války. Avšak tato kniha se přeci jen od ostatních něčím liší. Knihám z Osvětimi (Tatér z Osvětimi, Porodní sestra z Osvětimi, Osvětimská ukolébavka a desítky dalších podobných z Osvětimi) se již nějakou dobu vyhýbám, protože si myslím, že už čtenáři nemají co nabídnout. Všichni moc dobře víme, jaké hrůzy si Židé v Osvětimi prožili a rozhodně to nechci zlehčovat, ale číst o tom v každé z těchto knih stále dokola, už prostě není nic pro mě. Proto jsem tentokrát zvolila knihu Růže bílá, černý les a doufala, že dostanu něco jiného. A to se mi splnilo.

Příběh se sice odehrává za doby druhé světové války, ale tentokrát čtenáři nabízí pohled z druhé strany – té německé.

Nenech nikoho, aby ti diktoval kdo jsi nebo co máš v duši. To víš jen ty sama.

Příběh s téměř poetickým názvem (později je název knihy objasněn) je o tom, jak si k sobě Franka s vojákem hledají cestu, budují si vzájemnou důvěru a zjišťují, že jeden druhého potřebují k přežití. Příběh plný smutku a beznaděje protkaný vzpomínkami na Frančinu rodinu a studentská léta. Právě u těchto scén mě mrazilo nejvíc. Nikdy se nepřestanu podivovat nad tím, jaká zvěrstva dokázali nacisté napáchat nejenom na Židech, ale na všech lidech, kteří se jim nějakým způsobem nehodili, v tomto případě na lidech tělesně postižených. Pocity nespravedlnosti a zhnusení, které jsem v některých pasážích prožívala, se mi vrací ještě teď, když si na to vzpomenu.

Konec měl rychlý spád a byl napínavý. Měla jsem docela obavy, jak se autor popasuje s romantickou linkou, když se jedná o druhou světovou válku, ale ta byla dosti upozaděna a spíše to byly jen takové náznaky, pokud teda nebereme v potaz ten konec. V tomto případě to beru jako plus, protože mám pocit, že kdyby tam bylo více romantiky, příběhu by to ve výsledku uškodilo.

Nejedná se o složitý příběh a pokud máte rádi téma druhé světové války, a chcete se na události podívat z trochu jiné perspektivy, sáhněte právě po této knize.