Recenze: Růže sama

Oficiální anotace:

Křehký příběh o ženě, která spolu s objevováním zenových chrámů a zahrad nalézá i sebe samu
Francouzská botanička Rose přijíždí poprvé do Japonska, aby se zde seznámila s poslední vůlí svého otce, obchodníka s uměním, s nímž se nikdy nesetkala. V otcově domě v Kjótu poznává plejádu jeho přátel — hospodyni Sajoko, šoféra Kanta, otcovu starší anglickou přítelkyni Beth nebo věčně opilého hrnčíře a básníka Keisuka. Především se však seznámí s otcovým belgickým asistentem Paulem, který ji provádí po zenových zahradách a buddhistických chrámech podle plánu, jejž sestavil ještě otec. Rose postupně začíná přijímat japonskou část své identity. Cesta za poznáním japonské kultury se tak stává nejen cestou poznání otcovy osobnosti, ale především cestou k sobě samé.

Autor: Muriel Barberyová
Počet stran: 183
Vydáno: Host (2021)

„Japonsko je země, kde lidé hodně trpí, ale nevěnují tomu pozornost,“ poznamenala Angličanka. „A aby tu lhostejnost vůči neštěstí nějak vyvážila, starají se o takovéto zahrady, kam bohové přicházejí popíjet čaj.“
Rosu to podráždilo.
„Nemyslím si, že by utrpení mohlo něco vyvážit.“
„Opravdu?“ podivila se Angličanka.
„Život bolí a nemá cenu od něj něco očekávat,“ pokračovala Rose.
Angličanka odvrátila hlavu a zamyšleně hleděla na pavilon. Nakonec promluvila: „Kdo není připravený trpět není připravený ani žít.“ Odlepila se od zábradlí a usmála se na Rosu. „Tak ať se Vám tu líbí,“ popřála jí.

Recenze:

Po smrti svého otce přijíždí Rose do Japonska, aby poznala své kořeny. Na cestě ji provází Paul, přítel jejího otce a Rose postupně zjišťuje, že začíná poznávat nejen svého otce, ale hlavně samu sebe.

Růže sama je krásným a téměř poetickým příběhem o životě, smrti a hledání sebe sama. Japonsko je fascinující země s krásnou kulturou a tahle kniha mě o tom znovu přesvědčila. I přestože je kniha velice útlá – má pouhých 183 stran – autorka Vás provede světem zenových zahrad, japonského umění, zvyků, a přitom vypráví hluboký příběh o nalezení smyslu života a vnitřního klidu.

„Život nás nakonec vždycky semele. Proč se o něco pokoušet, když jsme stejně všichni ve vězení?“
„A co můžeme ztratit?“ zeptal se Paul. „Riskujeme přece všechno už jen tím prostým faktem, že žijeme.“

Připravte se však na to, že Růže sama není úplně lehké čtení. Knihu bych rozdělila na dvě poloviny. Ta první se mi četla dost pomalu, přistihla jsem se při tom, že si některé věty musím číst několikrát, abych pochopila jejich význam, zatímco druhá polovina byla úplným opakem té první. To však nemění nic na tom, že mě příběh bavil a taje Japonska jsem si nesmírně užívala. Stejně tak bylo zajímavé sledovat vývoj a myšlenkové pochody Rose.

Pokud máte chuť na citlivě napsaný příběh, který Vás donutí se nad určitými věcmi zamyslet a zároveň si užívat krás Japonska, sáhněte po této knize. Nebudete litovat.