Recenze,  Romány

Recenze: Soběstačný

Oficiální anotace:

Štěpánovi je jedenáct a celý jeho svět závisí na dospělých. Jenže co si počne ve chvíli, kdy se jeho táta nejspíš zbláznil – odstěhoval se, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Tátova nová přítelkyně nemá Štěpána moc v lásce, přijde si nadbytečný. Jeho máma vzdychá, šetří úplně na všem a vypadá to, že jí není dobře. Štěpán si proto přeje hlavně jednu věc – co nejrychleji vyrůst a být soběstačný. Zuzana Dostálová napsala román o dospívání a dospělosti, o samotě a samostatnosti. Hrdinův život sleduje v rozmezí několika let a vyprávění nenechává jen na něm.

Autor: Zuzana Dostálová
Počet stran: 272
Vydáno: 2020 (Paseka)

Poslední víkend před Vánoci jsem šel k tátovi. Řekl jsem mu o oranžovém svetru, už se to nedalo vydržet, psal mi pořád. Táta mi vynadal, proč jsem to nepověděl dříve a proč jsem si to vůbec bral. Zabavil mi na dopoledne telefon. Jana mumlala něco o mámině výchově a neustále odbíhala vysávat Karličce nos. Táta na to číslo zavolal a strašně moc křičel. Jestli prý ještě jednou ten člověk napíše, předává všechno policii. Přikázal mi, abych si jeho číslo zablokoval a už si nikdy od nikoho nic nebral. Slovo „nikdy“ zakřičel. Samozřejmě se mi chtělo brečet, ale vydržel jsem to.

Recenze:

Jedenáctiletý Štěpán žije jen se svojí mámou, finančně na tom nejsou vůbec dobře, a tak šetří, kde se dá. Občas tráví nějaký čas u svého otce, který bydlí s novou přítelkyní – Janou. Jana dává Štěpánovi najevo, že u nich není vítaný a je na obtíž. Ale je tu ještě děda, se kterým Štěpán tráví čas, ten však se Štěpánovou mámou už pár let nekomunikuje.

Zuzana Dostálová je další autorkou na mém pomyslném seznamu českých autorů, které chci letos vyzkoušet. Tušila jsem, že to nebude lehké čtení a to tedy nebylo. Bylo to depka, ale krásně napsaná.

Příběh je rozdělený do tří částí. První a třetí část je vyprávěna z pohledu Štěpána, druhá je vyprávěna z pohledu jeho matky. Autorčin styl psaní je jednoduchý a tak příběh svižně plyne, začtete se po pár stranách. Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala věrohodně popsat myšlenkové pochody náctiletého kluka. Štěpána mi bylo hrozně líto, zasloužil si obejmout. Tolik smutku a neštěstí v jedné knize jsem už dlouho neviděla. Chvílemi mi bylo úzko, protože jedna nepříjemná situace střídala druhou, a do toho se přidávaly životní události, kterým žádný ze zúčastněných nedokázal zabránit. Jediné světlo na konci tunelu bylo stát se soběstačným.

Tátovi jsem to nakonec řekl. Prý by bylo lepší povolat opět sociální pracovnici. Musím se učit, mám před sebou důležitý krok a děda rozhodně peníze má, přemlouval.
Dědovi jsem to tedy navrhl.
„Tu bábu? Jsem soběstačnej,“ mračil se.

Soběstačný je románem o dospívání, samostatnosti a samotě. Být soběstačným však není důležité pouze pro hlavního hrdinu. Kniha totiž naťukává také starosti a strasti stáří, které je nevyhnutelné, a i přestože se snažíte být soběstační jak dlouho je to jen možné, v určitou chvíli musíte přijmout pomoc. Není to tak dávno, co jsem tohle řešila s vlastním dědou, takže jsem se do té nelehké situace dokázala vcítit.

Příběh ve mě vyvolal podobné emoce jako Vrány od Petry Dvořákové. A co mě mrzí je to, že na sociálních sítích se Soběstačnému nedostalo tolik pozornosti, kolik by si tato kniha zasloužila, protože je skvělá.

Hodnocení: 5/5

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *