Recenze: Šťastné dívky

Oficiální anotace:

Dystopie pro fanoušky seriálů Westworld a Příběh služebnice Říkají jim Šťastné dívky – štěstí se jim ale zdaleka vyhýbá. Jako děti byly prodány mamá Fleur a staly se tak majetkem „domu radosti“. Žijí životy, které by si pro sebe samy nikdy nevybraly. Dokud dívka jménem Clementine v sebeobraně nezabije klienta a nespustí tím lavinu událostí, které její život obrátí vzhůru nohama. Se skupinou dalších dívek se rozhodne riskovat nebezpečný útěk a pokusit se získat svobodu. V zemi jako je Arketta se však dá spravedlnosti dobrat jen těžko a Clementine navíc pronásledují ti nejlepší a nejzákeřnější lovci lidské i nelidské rasy. Jedinou nadějí dívek je příběh, který si služebnice „domu radosti“ vyprávějí po generace. Historka, které by dokázal uvěřit jen ten nejzoufalejší člověk. Šťastné dívky tak mají před sebou dlouhou cestu, a aby přežily, budou muset mít na své straně mnohem víc než jen štěstěnu…

Autor: Charlotte Nicole Davisová
Počet stran: 344
Vydáno: 2020

„Byla to nehoda,“ znovu zašeptala Clementine, téměř prosebně. „Tak jim to řekneme, že? Že to byla nehoda?“
Aster vtáhla Clementine dovnitř, zavřela za nimi dveře, opřela se o ně a na okamžik se zamyslela. Nebude záležet na tom, jestli to byla nehoda. Tohle jí nikdo neodpustí.
„Clementine…“ Aster vyschlo v ústech. „Nemůžeme to nikomu říct. Jestli to mamá Fleur zjistí…“
Hlas se jí vytratil. Clementine zapnula plynový lustr u stropu a otočila knoflíkem na plné světlo. Při pohledu na to, co měla před sebou, na prázdný lesk mužových mrtvých očí a němý výkřik ochablých úst, se Aster hrůzou sevřely vnitřnosti.

Recenze:

Začněme tím, že se kniha na obálce prezentuje jako dystopie pro fanoušky seriálů Westworld a Příběh služebnice. Je to dystopie – to ano, ale jinak s těmito dvěma seriály nemá vůbec nic společného. Někoho to může na čtení knihy nalákat, ale pokud očekáváte, že dostanete něco tak propracovaného a složitého jako je Westworld nebo tak děsivě skutečného jako Příběh služebnice, budete zklamaní. Při čtení jsem si na tuhle větu několikrát vzpomněla a přišlo mi to úsměvné.

Začátek příběhu je vlastně docela zajímavý. Ocitáme se v domě radosti, kde pracují mladé dívky, které byly jako děti prodány mamá Fleur. Mezi každodenní povinnosti Šťastných dívek – jak se jim přezdívá – patří domácí práce, jakmile však dovrší věku 16 let, zákazníci domu radosti si za peníze mohou koupit noc s každou dívkou, která tohoto věku již dosáhla. Clementine, která právě oslavila své šestnácté narozeniny se připravuje na svou první noc se zákazníkem. Situace se nečekaně zvrtne, když Clementine v sebeobraně zákazníka zabije a je nucena se svou sestrou a několika dalšími dívkami utéct.

Děj má hodně sestupnou tendenci. Hned ze startu je nám naservírována pořádná dávka akce, která čtenáře vtáhne do děje. Po několika stranách však mé nadšení začalo opadávat, a před polovinou knihy už jsem byla docela zoufalá, protože jsem nebyla schopná udržet pozornost a vlastně mě už ani nezajímalo, co bude dál. Příběh se nikam neposouval, postavy se celou dobu snažily dostat se z bodu A do bodu B a nic jiného se v knize nedělo. Nezachránil to ani samotný závěr. Vzhledem k tomu, že se jedná o první díl série, měl by mě konec navnadit na další díl. To se bohužel nestalo. Po dalším díle už nesáhnu, protože za mě tohle byla ztráta času. Po přečtení jsem si však uvědomila jednu věc – a sice, že bych se měla naučit odkládat knihy, které mě nebaví, protože nutit se do čtení zřejmě není to pravé ořechové.

Co se týká postav, byly nezajímavé, nudné, ploché. Jedinou světlou výjimkou byla Violet, která měla celkem zajímavý vývoj.

Dvě hvězdičky dávám za nápad. Nic jiného totiž Šťastné dívky čtenáři nedokážou nabídnout.