Drama,  Recenze,  Thrillery

Recenze: Ti druzí

Oficiální anotace:

Gabe se jednoho dne vracel autem domů z práce a v zácpě uvízl za starým autem. Jeho zadním oknem na něj vykoukla dívčí tvář. Zahlédl, jak říká: „Tati.“ Byla to jeho pětiletá dcera Izzy. Od toho okamžiku už ji nikdy nespatřil. Tři následující roky strávil Gabe cestováním po dálnici, kterou tenkrát jel, a hledáním Izzy. Odmítá se vzdát naděje, že ještě žije. I když mu všichni tvrdí opak. Fran a Alice mají za sebou taky spoustu dní a nocí na cestě. Ty dvě ale nikoho nehledají. Ty dvě utíkají. Před někým, kdo jim chce za každou cenu ublížit. Protože Fran zná pravdu. Ví, co se skutečně stalo Izzy. Kdo za to může. A co udělají ti druzí, když ji a Alici dostihnou…

Autor: C. J. Tudor
Počet stran: 336
Vydáno: 2020

Právě zvažoval, jestli nemá přejet do jiného pruhu, když se v zadním okně objevila dívčí tvář, dokonale zarámovaná odlepujícími se samolepkami. Vypadala tak na pěti, šestiletá. Kulatý obličej, růžové tvářičky. Jemné blond vlásky stažené do dvou vysoko vyčesaných copánků.
Nejprve si pomyslel, že by měla být připoutaná v dětské autosedačce.
A pak ho napadlo: Izzy.
Dívala se na něj. Vykulila oči. Otevřela ústa, takže bylo vidět, že jí chybí přední zub. Vybavil si, jak ho zamotal od kapesníku a schovali ho pod polštář pro vílu Zubničku.
Dívka v autě zřetelně vyslovila: „Tati!“
A pak se napřáhla něčí ruka, popadla ji za ramínko a stáhla dolů. Už ji neviděl. Zmizela.

Recenze:

Gabe se vrací domů autem, když za okýnkem jiného auta zahlédne dívenku, která vypadá jako jeho dcera. Přijde mu to absurdní, protože si je jistý tím, že jeho dcera na něj čeká doma se svou matkou. Když však přijede domů zjišťuje, že jeho manželka i dcera jsou mrtvé.

Na další knížku od skvělé C. J. Tudor jsem se už dlouho těšila. I když jsem od ní četla pouze Jámu (na Kříďáka se teprve chystám), její styl psaní a vyprávění mi opravdu sedl. Někde jsem četla, že začátek hodně připomíná Stříbrnou cestu. Ano, stejně jako ve Stříbrné cestě, tak i v knize Ti druzí hledá otec svou dceru, protože nevěří tomu, že je mrtvá, ale při čtení jsem si Stříbrnou cestu vůbec nevybavila. Možná je to tím, že Stříbrná cesta mi nijak zvlášť v paměti neutkvěla. O Stříbrné cestě však tato recenze není.

Buďme upřímní. Ti druzí není Jáma. Na začátku jsem měla docela velký problém s tím, že mi některé věci nedávaly smysl. Kniha je tenká, má necelých 340 stran, ale já měla pocit, že se děj strašně vleče. Prvních asi 150 stran jsem měla co dělat, abych udržela pozornost a knihu neodložila. Druhá poloviny knihy však byla vážně dobrá, příběh začal dávat smyl a závěrečné odhalení bylo nápadité a zajímavé. Na sychravé podzimní večery je to díky ponuré atmosféře zajímavá volba hlavně pro milovníky thrillerů.

Co mi na knize vadilo byly nadpřirozené prvky, které do příběhu vůbec nepasovaly. Kdyby autorka vynechala scény se zrcadlem, které podle mě patří do úplně jiného žánru, udělala by lépe. Působilo to na mě akorát zbytečně překombinovaně.

Od dalších autorčiných knih mě to rozhodně neodradilo. Kříďáka si chci přečíst co nejdříve, abych mohla všechny tři knihy porovnat. Zároveň budu doufat, že další kniha bude víc jako Jáma.

Hodnocení: 3/5

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *