Recenze,  Romány

Recenze: V bílém plášti

Oficiální anotace:

Svorníkem povídkové sbírky jedněch z nejlepších českých autorů současnosti jsou postavy mužů a žen v bílých pláštích, na jejichž práci závisí naše zdraví a mnohdy i život. šest příběhů z prostředí nemocnic, sanitek i zubařských ordinací, ve kterých na nemoci, přicházející stáří, naděje, životní prohry i náročnost lékařského povolání nahlížíme očima doktorů, zdravotních sester, ale i samotných pacientů i jejich příbuzných.

Autor: skupina autorů
Počet stran: 112
Vydáno: 2020

Bradáčová ještě moment sedí, pak se vztekle postaví. „Tak když mně nedáte neschopenku, tak se od Vás odhlašuju. Stejně na mě jen hrabete peníze a se zádama jste mně nikdy nepomohla.“ Otočí se na podpatku a bez pozdravu odkráčí ze dveří.
Chvíli na sebe se sestrou zíráme. Přesně tohle si ti lidi představují. Já na ně beru velké peníze – a přitom nic nemusím dělat. A když neskáču podle nich, jdou někam jinam.
Na stole znova zazvoní telefon. Řidič dole začíná být netrpělivý. Rychle se přečísnu v zrcadle, hodím na sebe kabát, popadnu lékařskou tašku a běžím ven.

– Do důchodu, Petra Dvořáková

Recenze:

Tenká sbírka šesti krátkých povídek od populárních českých autorů se mi dostala do ruky úplnou náhodou. Vzhledem k tomu, že poslední dobou přicházím českým autorům na chuť a čtu je víc a častěji, rozhodla jsem se dát šanci také této povídkové sbírce. Jaké povídky jsou součástí sbírky?

Sbírka obsahuje povídky Krmítko od Petry Soukupové, Kopretina od Aleny Mornštajnové, Do důchodu od Petry Dvořákové, Středověk od Marka Epsteina, Ježíšek má taky zuby od Ireny Hejdové a Anděl milosrdenství od Markéty Hejkalové.

Jak už název sbírky V bílém pláštia také anotace napovídají, všechny povídky jsou z lékařského prostředí a soustředí se jak na lékaře, tak sestřičky, pečovatelky či samotné pacienty.

Povídka Krmítko nám připomíná, jak umí být stáří smutné a kruté, ale je to součást života a ne všichni ho prožívají s úsměvem na rtech. Jedná se o první povídku sbírky, která je zároveň z celé sbírky tou nejsmutnější. Téma smrti a umírání je v tomto příběhu nejznatelnější.

Nejvíce se mi líbila Kopretina od Aleny Mornštajnové a to nejenom proto, že Alena Mornštajnová patří mezi mé nejoblíbenější české autory. Kopretina mi totiž připomněla mé vlastní zážitky od školního zubaře, ke kterému jsme celou základní školu museli dvakrát ročně docházet. Povídka přesně popisuje to, co jsme jako děti zažívali, když jsme seděli v čekárně a doufali, že máme zdravé zuby. Skvělá byla i povídka Do důchodu od Petry Dvořákové nebo Anděl milosrdenství od Markéty Hejkalové. Marek Epstain svou povídkou o úskalích kolonoskopie pobavil, zatímco nejméně mi sedla povídka od Ireny Hejdové. Nebylo to však tématem, ale tím, jak je napsaná.

Sbírka mě velice mile překvapila a už teď vím, že si rozhodně přečtu něco od Marka Epsteina či Markéty Hejkalové, protože jejich styl psaní mi opravdu sedl.

Kniha rozhodně stojí za pozornost a k odpolední kávičce je ideálním společníkem. O to víc, pokud máte rádi tvorbu českých autorů.

Hodnocení: 4/5

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *