Drama,  Recenze,  Romány

Recenze: Vrány

Autor: Petra Dvořáková
Počet stran: 184
Vyšlo: 2020

Oficiální anotace:

Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?

Mamka mě všechno zničila. Ona mi vždycky všechno zničí. A teďka rozervala i můj obrázek. A příšerně ječela kvůli těm dírám. Ale já za to nemůžu, že se zeď pořád loupala. Fakt jsem se snažila přiklepat hřebík opatrně. Sice vím, že ten obrázek byl linoryt, takže bych mohla říct Frodovi, aby mi ho vytisknul znova, jenže to už stejně nebude ono, protože už vím, že ten první byl rozervanej. A taky nevím, jak bych Frodovi řekla, proč ho chci vytisknout znova. I když jsem výkres slepila izolepou, už ho nikam věšet nebudu. Hodila jsem ho do stolku a radši ho nechci vidět.

Recenze:

Pochmurná. Přesně tohle slovo vystihuje Vrány od Petry Dvořákové. Jedná se o první knihu, kterou jsem od autorky četla, takže netuším, zda jsou tímto stylem napsány všechny její knihy, každopádně jsem si na tento styl psaní musela pár stránek zvykat.

To však nemění nic na tom, že se jedná o opravdu silný a reálný příběh. Už jen matčino oslovení dcer – Katuško a Baruno, Vám napoví, na jaké vlně se celý příběh veze. Kniha je z větší části napsaná z pohledu dvanáctileté Báry, některé pasáže má však čtenář možnost sledovat příběh z pohledu její matky. U těchto pasáží jsem chvílemi jen nevěřícně kroutila hlavou, protože udělat scénu z drobečků u pusy nebo špatně složené utěrky, mi přijde absurdní.

O to horší je pomyšlení na to, že se toto v rodinách opravdu děje, a tak ve mě s každou další stranou rostl pocit bezmoci. Matka perfekcionistka, která se své dítě ani nesnaží pochopit. Otec zahnaný do kouta dělá zoufalé věci. Bára, která nechápe, proč všechno co udělá, je špatně. Protěžovaná Katka.

Konec je smutný a nutí k zamyšlení. Všichni jsme jenom lidé a děláme chyby, ovšem některé chyby mohou na duši, zvláště na té dětské, zanechat jizvy, které se nikdy nezahojí.

Kniha je opravdu tenoučká, takže se jedná o jednohubku, kterou přečtete za pár hodin. A že to byla pořádná jízda.

Hodnocení: 5/5

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *